Pes a zákon
Vyjádření Ústřední komise pro ochranu zvířat k případu napadení, zranění nebo usmrcení psa jiným psem nebo člověkem a k případu napadení, zranění nebo usmrcení člověka psem
Ústřední komise pro ochranu zvířat je podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, příslušným orgánem ochrany zvířat a doporučuje opatření a koordinuje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat. V souladu s touto svojí funkcí Ústřední komise pro ochranu zvířat projednala a přijala na svém 106. zasedání dne 24.7.2007 následující vyjádření k případu napadení, zranění nebo usmrcení psa nebo člověka jiným psem.
1. K případu napadení, zranění nebo usmrcení psa psem nebo člověkem
1.1. Ustanovení, podle kterých je možné postihovat případy napadení psa psem
Případ, kdy unikne pes, a při úniku zraní jiného psa, nelze dle našeho názoru postihovat pouze jako přestupek podle § 13 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“). Nepostačuje tedy postihnout majitele psa, který zranil jiného psa, za to, že nezabezpečil své zvíře proti úniku.
Jako únik zvířete je třeba postihovat případ vzdálení se zvířete ze sféry ovladatelnosti zvířete jeho chovatelem a kdy chovatel není schopen své zvíře ovládat a určovat jeho chování. Případ, kdy zvíře unikne, v sobě nezahrnuje případ, kdy toulavé zvíře (zvíře, které uniklo), zraní jiné zvíře. Zranění jiného zvířete je třeba posuzovat jako další skutkovou podstatu.
V případě, že pes napadne a zraní jiné zvíře, jedná se o porušení zákona na ochranu zvířat. Konkrétně se může dle dané situace jednat o porušení § 4 odst. 1 písm. b), h), j), k) a m) zákona na ochranu zvířat. V případech, kdy je projednáváno napadení psa psem podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, je třeba si vždy vyžádat odborné vyjádření orgánů veterinární správy podle § 24a odst. 5 tohoto zákona.
Ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat stanoví, že za týrání se považuje vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům.
Ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) zákona na ochranu zvířat stanoví, že za týrání se považuje používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat.
Podle písm. j) téhož ustanovení se za týrání považuje vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.
Podle § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat se za týrání považuje chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení.
Podle § 4 odst. 1 písm. m) se za týrání považuje zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání.
V důsledku napadení psa psem může dojít jednak k úmyslnému nebo nedbalostnímu týrání zvířete nebo může dojít k jeho utýrání. Utýráním je podle § 3 písm. s) zákona na ochranu zvířat přivození smrti zvířete v důsledku bolestivého anebo jinou trýzeň zvířeti působícího jednání člověka, které zvíře přežije, ale které má za následek nutnost jeho utracení pro následky z utrpení, anebo usmrcení zvířete zakázanými metodami. Tyto metody jsou uvedeny v § 5 odst. 7 a § 14 odst. 1 zákona na ochranu zvířat. Jedná se např. o ubodání, udušení, utopení a další postupy vyvolávající nepřiměřenou bolest. Pokud tedy pes druhého psa při útoku neusmrtí, ale způsobí mu taková zranění, že je nutné druhého psa následně utratit, i takový případ je nutné posuzovat jako utýrání zvířete.
Týrání, poškození zdraví zvířete nebo jeho utýrání není vždy posuzováno pouze jako přestupek nebo správní delikt dle zákona na ochranu zvířat proti týrání, ale může být také trestným činem, pokud jsou naplněny všechny znaky trestného činu. Pokud by při napadení psa psem, kdy majitel úmyslně poštve svého psa na druhého psa, došlo k usmrcení druhého psa, lze takový čin posuzovat také jako trestný čin týrání zvířat podle § 203 trestního zákona.
Z účelu zákona na ochranu zvířat plyne, že k postihu dle zákona na ochranu zvířat proti týrání postačuje již zavinění z nedbalosti, není nutný úmysl. To je základní rozdíl oproti ochraně zvířat v trestním zákoně, podle kterého je postižitelné pouze jednání úmyslné. Nedbalostní utýrání zvířete zůstává přestupkem a není trestným činem. Úmyslné utýrání zvířete je trestným činem.
Výše uvedená ustanovení lze aplikovat rovněž v případě, kdy dojde k napadení, zranění nebo usmrcení psa člověkem.
1.2. Ke vztahu mezi právní úpravou na úseku ochrany zvířat proti týraní a právní úpravou věcí a vlastnického práva z hlediska postihu případů napadení psa psem
Hlavní cíl zákona na ochranu zvířat proti týrání stanoví jeho preambule, která říká: „Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“ Tato preambule tak přiznává zvířeti specifické postavení, postavení živého tvora, kterého je třeba chránit, respektovat jeho potřeby a věnovat mu pozornost. Obecně je totiž zvíře v českém právním řádu považováno za věc a jako s takovou je s ním nakládáno. Zvíře je tedy věcí podle ustanovení § 118 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, a nic na tom nemění ani ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání. Zvíře je předmětem řady právních vztahů, kdy je s ním zacházeno obdobně jako s jinými věcmi (je možno je vlastnit, obchodovat s ním apod.). Ze zákona na ochranu zvířat proti týrání však plyne, že zvíře má oproti jiným věcem odlišné postavení.
V českém právním řádu tedy může být věc též věcí živou tedy zvířetem. Zvíře je současně živou bytostí podle zákona na ochranu zvířat proti týrání a věcí podle občanského zákoníku. Z toho je nutno vycházet při uplatňování postihů v případech souvisejících se zvířaty.
Zvíře je tedy jednak možno chránit podle předpisů o ochraně zvířat, jednak podle předpisů o ochraně věcí, majetku. Jelikož je však zvíře věcí sui generis, je třeba v případě, kdy je zvíře nějakým způsobem poškozeno na jeho zdraví přednostně aplikovat předpisy na úseku ochrany zvířat proti týrání. Úprava obsažená v zákoně na ochranu zvířat je speciální úpravou ve vztahu k předpisům, které se zabývají ochranou věcí, majetku a vlastnických práv.
Dle zákona o přestupcích nelze postihovat poškození věci, kterou je zvíře. Pokud k poškození zvířete dojde, jedná se o narušení jeho tělesné integrity a tedy o týrání zvířete, které je postihováno podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, popřípadě podle trestního zákona. Rovněž zničení věci, tedy usmrcení zvířete, je nutno postihovat pouze podle zákona na ochranu zvířat proti týrání nebo podle trestního zákona (§ 203 trestný čin týrání zvířat). Zákon na ochranu zvířat v § 5 odst. 1 zakazuje bez důvodu usmrtit zvíře. Usmrcení zvířete s úmyslem způsobit škodu na cizím majetku je nutno posuzovat jako usmrcení zvířete bez důvodu.
Jestliže tedy dojde k usmrcení zvířete – zničení věci – je třeba nejprve posoudit, zda se jednalo o týrání zvířete či nikoliv. Pouze v případě, kdy by bylo zjištěno, že došlo k usmrcení zvířete, ale nejednalo se o týrání zvířete, je možné použít předpisy upravující ochranu věcí a majetku (ochranu vlastnického práva). O takový výjimečný případ by se mohlo jednat, pokud by došlo k usmrcení zvířete, a toto usmrcení by nebylo provedeno bez důvodu a nebylo by provedeno zakázanými metodami, přesto by došlo k zásahu do vlastnického práva chovatele ke zvířeti. V případě, kdo dojde ke zranění zvířete, ale není možné takový případ posuzovat jako správní delikt na úseku ochrany zvířat proti týrání, nebo případy, kdy dojde k usmrcení zvířete, ale nelze takové případy posuzovat ani jako správní delikt ani jako trestný čin týrání zvířat, lze uvažovat o přestupku proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích nebo o trestném činu poškozování cizí věci. Trestného činu poškozování cizí věci podle ustanovení § 257 trestního zákona se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Skutečnost, že zvíře je věcí, musí být při výkladu zohledněna i jiným způsobem. Zvíře lze považovat za věc, která byla užita ke spáchání správního deliktu nebo trestného činu. Pokud někdo nezabezpečí zvíře proti úniku a toto zvíře zraní jiné zvíře, lze říci, že pachatel nezabránil své věci, aby poškodila zákonem chráněné zájmy a tedy úmyslně či z nedbalosti svou věcí (zvířetem) spáchal správní delikt.
Zvíře lze také považovat za zbraň ve smyslu § 89 odst. 5 trestního zákona. Zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
Zcela samostatnou otázkou je náhrada škody v případě poranění nebo usmrcení zvířete. Předpisy na ochranu zvířat proti týrání se těmito otázkami nezabývají a v rámci sankčního řízení o týrání zvířete nelze zároveň projednávat náhradu škody. Otázka náhrady škody musí být předmětem jiného řízení – občanskoprávního.
2. K případu napadení člověka psem
Podstatné je, že účelem zákona na ochranu zvířat je chránit zvířata před jednáním člověka, které by mohlo vést k týrání či utýrání zvířete, k zásahům do jeho integrity. Účelem zákona na ochranu zvířat ale není chránit člověka před zvířaty, před jejich případnými útoky. Přesto některá ustanovení tohoto zákona zajišťují i ochranu života a zdraví lidí. Zákon na ochranu zvířat povoluje usmrtit zvíře, pokud bezprostředně ohrožuje člověka. Stanoví povinnost zabezpečit zvířata proti úniku, v jehož důsledku by mohla ohrozit člověka. Zakazuje vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku.
Ochrana zdraví a života lidí při nakládání se zvířaty je ale zabezpečena především jinými právními předpisy. Viz zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Nelze směšovat ochranu zvířete před protiprávním jednáním člověka a ochranu života a zdraví člověka před případnými útoky zvířete.
Pokud dojde k napadení člověka psem, je nutné zabývat se otázkou, zda byl pes zabezpečen proti úniku podle § 13 odst. 1 zákona na ochranu zvířat. Dále je nutné zodpovědět otázku, zda obecně závazná vyhláška obce stanoví povinnost vést psa na vodítku a nebo povinnost, aby pes byl opatřen náhubkem, a zda byla tato povinnost dodržena. Je třeba zabývat se také otázkou, zda nedošlo k porušení § 4 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat, tedy, zda nebyl pes vychováván, cvičen nebo účelově používán k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům.
Je nutné zabývat se také otázkou, zda postižený k napadení a pokousání sám nepřispěl svým chováním (napadení psa, provokování psa, nedovolený pohyb na oploceném pozemku hlídaném psem).
Pokud dojde k napadení a pokousání člověka psem, lze takový čin posuzovat jako přestupek proti občanskému soužití. Chovatel zvířete se může dopustit přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o přestupcích. Ublížení na zdraví z nedbalosti přichází v úvahu například v případech, kdy zvíře v důsledku nedbalosti chovatele nebo nezabezpečení proti úniku unikne a poškodí zdraví osoby. V důsledku poštvání zvířete na jinou osobu může dojít k úmyslnému drobnému ublížení na zdraví. Přestupkem, a tedy drobným ublížením na zdraví, je (s ohledem na negativní vymezení přestupku) čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, jde-li o mladistvého malý.
Zvíře může také sloužit ke spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 až 224 trestního zákona (úmyslné ublížení na zdraví a ublížení na zdraví z nedbalosti), nebo k trestnému činu vraždy podle § 219 trestního zákona. Příkladem může být situace, kdy majitel úmyslně poštve svého psa na jinou osobu a zvíře jí způsobí újmu na zdraví ve smyslu trestního zákona. Také v médiích jsou občas uváděny případy, kdy volně pobíhající pes napadne člověka a způsobí mu zranění. Nedbalost může souviset také s tím, že majitel nezajistí očkování svého psa proti vzteklině nebo nezajistí neprodlené veterinární vyšetření psa, který poranil člověka nebo s ním přišel do kontaktu způsobem a za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou, když takové zvíře napadne člověka a způsobí mu újmu na zdraví. Úmyslným poštváním psa může být spáchána také vražda.
Důvodem k usmrcení zvířete podle § 5 odst. 2 písm. c) zákona na ochranu zvířat je bezprostřední ohrožení člověka zvířetem. Toto ustanovení tedy chrání člověka v případě útoku zvířete a nikoliv zvířata. Zvíře je možné usmrtit podle toto ustanovení pouze v případě, kdy útok právě probíhá nebo trvá. Není možné na základě tohoto ustanovení usmrtit zvíře, které v minulosti poranilo člověka.
Toto vyjádření Ústřední komise pro ochranu zvířat není právně závazné a Ústřední komise jej přijala s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ústřední komise pro ochranu zvířat na tuto problematiku, a to podle právního stavu ke dni jeho zpracování.
červenec 2007
Komentáře
Přehled komentářů
Horší je chránit svá zvíŕátka pŕed zlými a hloupými lidmi, většinou sousedy
potrebovala bych vědět co se da delas když někdo usmrti psa jenom tak protoze ho nechce.
(andrea, 24. 8. 2015 18:13)
Napiste mi prosim do emailu email je simaheyer@seznam.cz dekuji moc.
potrebovala bych vědět co se da delas když někdo usmrti psa jenom tak protoze ho nechce.
(andrea, 24. 8. 2015 18:13)
Napiste mi prosim do emailu email je simaheyer@seznam.cz dekuji moc.
Filipi
(Petra, 1. 11. 2016 15:02)